TM
TM16. červen 2024 jsme tentokrát zvolili jako první den našeho pobytového zájezdu ve vesnici Vír na Vysočině. Má 695 obyvatel a leží na soutoku řeky Svratky a říčky Bystřice. Obec leží v turistické oblasti Koruna Vysočiny a okolní krajina nabízí možností i pro sportovní, turistické a rekreační vyžití. V obci je i umělý vodní kanál pro vodácké sporty a kousek od přehrady lze vyrazit na Via ferrata - dvě cvičné ferratové cesty – Velkou věž a Jezerní stěnu.
Tříhvězdičkový hotel Vír pro nás připravil zázemí pro celý pětidenní pobyt v této oblasti. Ubytování a nabízené služby splnily naše očekávání a z připojené fotodokumentace je zřejmé, že jsme si pobyt náležitě vychutnali.
Naše skupina se tentokrát dělila na dvě skupiny. Jednostopé a vícestopé účastníky. Vísestopí účastníci mi jistě prominou, že v následujících částech se budu více věnovat těm jednostopým (nebylo v mých silách být najednou v obou skupinách), ale jelikož byl jejich program podobný našemu, tak jsme s v průběhu dne většinou potkali.
Cyklovýlet na Pernštejn, byl naším hlavním bodem programů a po prudkém stoupání od hotelu k Bystřici nad Perštejnem a po kontrole jejího náměstí jsme již jednodušší cestou (bez extremního stoupání) dorazili k hradu Pernštejnu.
Pernštejn je jedním z nejnavštěvovanějších moravských hradů. Na skále nad Nedvědicemi se tyčí takřka osm století a za celou svoji historii nebyl nikdy dobyt. Cesta zpátky v čase nás dovedla až ke vzniku proslulé zubří hlavy, která je po staletí v erbu pánů z Pernštejna a při prohlídce hradu lze lehce zapomenout, že venku je 21. století.
Foto - Cyklovýlet na Pernštejn
Jeskyně Blanických rytířů leží nedaleko Kunštátu, v obci Rudka v kopci s s názvem Milenka, a proto se ani nelze divit, že rytíři jsou v tomto kopci a v Blaníku je ještě nikdo neviděl. Unikátní umělou jeskyni zdobí sochy šestnácti blanických rytířů v čele s jejich velitelem sv. Václavem. Spící svatováclavské vojsko vytesal sochař samouk Stanislav Rolínek v letech 1928-1930 nůžkami na ovce a hasičskou sekerou. Zemřel v nedožitých třiceti letech na tuberkulozu. Jeskyni střeží lev, kterého sochař nikdy neviděl a vytesal ho podle ilustrace z knihy.
Dominantou areálu bývala čtrnáctimetrová socha T. G. Masaryka, která byla rovněž dílem Stanislav Rolínka. Dochovaly se z ní bohužel pouze boty na podstavci. Za nacistické okupace se sochu snažil zachránit místní starosta Burian. Sochu obezdili, hlavu schovali do napodobeniny chatky. Ani toto však nepomohlo a ani rozřezání sochy na kousky dílo nezachránilo. Po heydrichiádě přišlo udání a všechny kousky sochy musely být zničeny.
Nad parkem stojí na kopci Milenka (579 m.n.m) Burianova rozhledna. Za dobré viditelnosti je z ní možné zhlédnout Jeseníky, Krkonoše i Pálavu.
Areál lesoparku je doplněn tzv. Smyslovou zahradou, která původně měla být pro nevidomé a zrakově postižené, ale zájem vzbuzuje i u ostaních a smyslové vnímaní přírody je zajímavým prvkem v objevování nových možností orientace v přírodě s využitím svých smyslů.
Foto - Cyklovýlet do Rudky u Kunštátu
Závěrečný pobytový den měl být odpočinkový, ale výlet přes blízkou rozhlednu Karasín skončil okruhem přes Jimramov s posilněním v hezkém penzionu Just. A aby toho nebylo po 40 km málo, vyrazili jsme ještě s Liborem do prudkého kopce na pivo do Olešnice. Odměnou byl dlouhý sjezd k hotelu, což bylo dobré, protože mi na baterce zbylo jen 5%.
Foto - Cyklovýlet do Jimramova a na rozhlednu Karasín
Poslední ráno a jedeme domů. Nastaly sice nějaké problémy s dopravní technikou, ale nakonec vše OK a všichni hlásili příjezd domů bez nehod.
