Brzo ráno 26. dubna jsme vyrazili slovenským autobusem z Paskova již v 6,39 a po rychlé jízdě jsme se již v 7,30 ocitli na Samčance ve Starých Hamrech.
Obec Staré Hamry se rozkládá v kopcích Moravskoslezských Beskyd po obou stranách historické moravsko-slezské zemské hranice. Žije zde přibližně 600 obyvatel. Lesní půda zabírá 86% katastrálního území vesnice. Obec se skládá z 55 osad, z nichž největší je Gruň. Obec se skládá ze dvou katastrálních území:
- Staré Hamry 1 (téměř celý patří Slezsku, rozloha 5 333,81 ha)
- Ostravice 2 (čistě moravský katastr; rozloha 3 139,24 ha).
Oba katastry odděluje řeka Ostravice, resp. vodní nádrž Šance.
Čekala nás cca 10 km tůra, cestou necestou, zalesněnou divokou přírodou na Martiňák, na který jsme po ztrátě značek a jejich znovu objevení, chůzi potokem a dalších menších či větších problémech přece jen dorazili.
Martiňák je jeden ze známých turistických pojmů v regionu Beskydy. Martiňák je název rozcestí, také název hotelu a ve stejném místě - na katastru obce Horní Bečva, také název lyžařského vleku. U Martiňáku je také partyzánský pomník. Rozcestí U Martiňáku se nachází cca v nadmořské výšce 850 m n. m. Tato křižovatka turistických a cyklo tras spojuje a rozvádí trasy na Pustevny, k přehradě Šance ve Starých Hamrech (start naší dnešní tůry), na Čarták, na Čeladnou - Podolánky, na Smrk, na protilehlý hřeben Vsetínských vrchů atd.
Hotelová restaurace je tradiční zastávkou pro turisty, cyklisty a běžkaře už po několik desítek let. Turistická chata na Martiňáku má už 200 letou historii, kdy byl postaven zájezdní hostinec pana Martiňáka. Ten prožil doby své největší slávy po zahájení provozu železniční trati Ostrava – Čeladná. Byl tenkrát na trase z Čeladné do Bečev jediným místem, kde se dělníci z ostravských hutí a dolů cestou po šichtě domů mohli občerstvit. V roce 1927 hostinec koupil Klub českých turistů. Za války tady byla jedna z hlavních partyzánských základen. Dnešní podobu získala chata v roce 1972, kdy byla na původních základech postavená nová budova. Dnes funguje chata Martiňák jako hotel s restaurací s celoročním provozem.
Tentokrát byl provoz sice omezen z důvodu rekonstrukce, ale i přesto jsme byli vpuštěni a napojení horkým čajem z rumem či slívovicí. Tato skutečnost dovolila druhé části naší skupiny počkat na výpravu ze Starých Hamer, protože čekání na větru by jim zřejmě nešlo k pleti a určitě by nedočkavě vyrazili k Prostřední Bečvě předčasně. Skupina z Hamer měla zpoždění.
Závěrečná část procházky proběhla z kopce a 4 km pochod byl pro nás již odpočinkovou částí cesty. U Valachů nás čekalo občerstvení gulášem, které vyžadovalo řádné zapití hořkým mokem a slivovicí. Takto posilnění jsme již lehce zvládli cestu autobusem k domovu.