TM
TMDne 27. 8. 2013 jsme se potkali na autobusové zastávce v Řepištích a po kontrole účastníků (chyběla skupina PA2, ale přibyla nám paní Olga - celkový počet účastníků byl roven 7) vše pokračovalo podle
podkladů k akci OSOBITÁ 2013 - srpen 2013
Obě auta vyrazila společně v 10,00 hodin po trase Řepiště ‐ Nová Bystřice ‐ Těrchová ‐ Oravský Podzámok ‐ Habovka. V Těrchové jsme navštívili restauraci "Pod Šibenicí" a po docela dobrém obědě společně navštívili kostel Sv. Cyrila a Metoděje, kde jsme mohli obdivovat krásu dřevěného Betléma, který je trvale umístěn při vstupu do kostela. Ostatní pamětihodnosti tohoto místa nám však zůstaly skryty a po pár desítkách kilometrů jsme uviděli Roháče a Habovku - konečný cíl naši cesty. Po ubytování jsme jeli relaxovat na Oravici do teplých bazénů, které nás měly připravit pro následující den - výstup na Sivý vrch.
Výchozí bod u hájovny na rozcestí Bílá skála jsme docílili auty - řidiči Mirka a majitel penziónu pán Ján Hruboš - na pravé straně silnice ze Zuberce na Liptovský Mikuláš. Vyrážíme po červené značce lesem celkem nezáživnou cestou pořád do kopce. Sivý vrch (1805 m n. m.) je vápencová hora, která se nachází v nejzápadnější části Západních Tater a celého tatranského masivu. Je to jedna z mála částí Tater, kde se dodnes zachoval druhohorní vápencový pokryv krystalického jádra pohoří. Díky specifickým geologickým podmínkám je Sivý vrch domovem mnoha chráněných druhů vápnomilné květeny a živočichů, zejména hmyzu. V západní části Sivého vrchu se nachází na území Tater ojedinělé skalní miniměsto, Radové skaly. Vrchol hory jsme dosáhli po absolvování celkem náročné cesty (i s použitím řetězů), která nás odměnila nádherou místa a krásnými výhledy po okolí. Bohužel vrchol nás přivítal nevlídnou mlhou a sestup z hory se po čase proměnil v boj s živelným deštěm a zraněným kolenem pana Karla B. Ještě, že se nad námi slitovali zachránci - Mirka a Lubka - a ze Zuberce nás přepravily do Hábovky.
Pěší tůra vedla z bodu 1 přes body 2 a 3 do bodu 4.
Den byl zakončen opět koupelí v Oravici a večerním hodnocením akce. Plány na další den byly velmi korigovány (Jano nic nepřipravil). Juráňova dolina se jevila jako plán, který ještě můžeme zvládnout. Ráno jsme se shromáždili v Oravici a bez Karla B. vyrazil zbytek účastníků zájezdu na 8 km trať s převýšením pouhých 180 výškových metrů.
je malebná dolina v oravské části Západních Tater. Známa je především kvůli svému nádhernému kaňonovitému začátku zvaném Tiesňavy. V této dolině se díky jejímu charakteru můžeme setkat s rostlinami, jež jsou typické pro vrcholové partie těchto jedinečných hor - patrně nejníže položené místo výskytu kosodřeviny v Karpatech. Horní část doliny má charakter pralesa, žije zde velké množství vzácných druhů, včetně orla, medvěda, vlka i rysa. V 2. pol. 19. století byl v Tiesňavách postaven 903 metrů dlouhý dřevěný most, který sloužil pro svoz dřeva. Most stál přímo nad korytem potoka. Zbytky této impozantní stavby zde můžeme vidět doposud. Nádherný potok vytváří spoustu vodopádků a peřejí, na některých místech dokonce vytvořil veliké díry - tzv. hrnce.
Tento pochod ukončil turistické aktivity, které byly v plánu akce a začali jsme se intenzivně věnovat relaxaci. Koupání na Oravici, konzumace pochutin a volná zábava končila pobyt v příjemném prostředí penziónu Hruboš. Poslední den ráno jsme se rychle nalodili do dopravních prostředků a bez dalších odkladů jsme vyrazili na cestu k domovu. Spěchali jsme, protože Helena musela na oslavy padesátin do Ostravy.
Všichni, kdož shlédnou natočený DVD film, ocení zcela jistě, že naši členové dokázali, že lze překonat sám sebe. Důležité je ovšem vytrvat, a proto "Sportu zdar a turistice zvlášť".
