TM
TMVznik klubu se datuje k 1. 5. 2013. Ustavující zasedání základajících členů se uskutečnilo dne 10. 5. 2013 na Pustevnách v interiéru vyzdobeném freskami a grafity Mikoláše Alše. Stavba, kterou architekt Jurkovič nazval na počest knežny Libuše, v noci z 2. na 3. března 2014 vyhořela a na její obnovu si ještě budeme muset počkat do přištího roku. Věřím, že 7. výročí již oslavíme slavnostním zasedáním v obnoveném Libišíně.
Letošní návštěva Pusteven (20. května 2019) proběhla přechodem přes nejzápadnější tisícovku Moravskoslezských Beskyd, 1129 metrů vysoký Radhošť. Výstup jsme zahájili v sedle Pindula v nadmořské výšce 552 metrů nad mořem. Počasí nám tentokrát moc nepřálo, ale nedali jsme se odradit a na Radhošti nás čekala odměna v podobě Radegastova moku. Kolem sochy Radegasta a po 9 km, většinou do kopce, jsme uviděli Pustevny s rozestavěným Libušínem. Akce pokračovala na horní stanici lanovky, kde již nás očekával zbytek našich členů a posilněni lehkým obědem jsme před Libušínem připili na další úspěšné roky našeho klubu.
Předpokladám, že příští rok si připijeme již v prostorách architekta Jurkoviče. Dušan Samo Jurkovič (23. srpna 1868 Turá Lúka, nyní součást Myjavy – 21. prosince 1947 Bratislava) byl slovenský architekt, návrhář nábytku a etnograf. Byl výrazným představitelem secesní architektury. Vytvořil velice osobitý styl, výrazně ovlivněný lidovou architekturou. Inspiraci hledal i u anglického hnutí Arts and Crafts.
Na architektonickém návrhu Libušína a sousední Maměnky začal Jurkovič na zakázku Pohorské jednoty Radhošť pracovat v roce 1897. Dne 6. srpna 1899 byly obě chaty zvané útulny, jejichž výstavba stála 82 433 rakouských korun, slavnostně otevřeny. Na výzdobě Libušína se podílel malíř Mikoláš Aleš. Je totiž autorem kreseb boha Radegasta, portáše Stavinohy a dvou zbojníků, podle kterých interiéry vymaloval akademický malíř Karel Štapfer. V červnu 1928 obě útulny navštívil prezident T. G. Masaryk.
Během 2. světové války užíval obě stavby berlínský turistický spolek KDF a ke konci války byly značně zpustošeny, neboť sloužily k ubytování maďarských asistenčních oddílů i Hitlerjugend.
V roce 1947 na Pustevny přijel již téměř osmdesátiletý Dušan Jurkovič (v prosinci téhož roku zemřel) a přimlouval se za jejich zachování. Po zániku Podhorské jednoty Radhošť, v roce 1950 stavby přešly do majetku státu. V 80. letech již byly silně zchátralé a v roce 1994 se Libušín nacházel v havarijním stavu. O rok později byly stavby na Pustevnách prohlášeny za národní kulturní památku, za další dva roky byla zahájena jejich generální rekonstrukce. Dokončena byla v roce 1999 a stála 25 milionů korun.
Po výraznem poškození Libušína požárem (2014) bylo znovu rozhodnuto o jeho opravě a oprava národní kulturní památky má stát asi 80 milionů korun. Zahájení rekonstrukce se původně očekávalo na podzim 2015 a její trvání na jeden až dva roky. Po průtazích však byl až v dubnu 2016 znám vítěz výběrového řízení na dodavatele oprav – brněnská firma Archatt, která v minulosti prováděla např. rekonstrukci brněnské vily Tugendhat nebo pražského Národního divadla, s předpokládanou cenou prací téměř 80 milionů korun. Podle plánu by měla celá akce skončit v polovině roku 2019. Podle naší rekognoskace však rok 2019 ještě novým otevřením Libušína neskončí. Snad tedy to 7. výročí dopadne podle plánu a Vrařepa tam v květnu 2020 bude.
Vzhledem k počasí jsme vynechali nadzemní panaromatickou Stezku Valaška. Stezka v oblacích je dlouhá 610 metrů a z nejvyššího patra věže, které je 22 metrů nad zemí, lze dohlédnout až na Jeseníky či Velkou Fatru. Máme tedy důvod navštívit letos Tanečnici ještě jednou i mimo plán.
Sestup k dopravnímu prostředku pro cestu k domovu proběhl z Pusteven přes Hospůdku Na Maraláku k vlakové stanici Kunčice pod Ondřejníkem. Vlak nás pak spolehlivě dopravil domů a jelikož všichni vše ve zdraví přežili, výlet i počasí, už se těšíme na červen, tentokrát ne v Beskydech, ale v Jesníkách.
Foto - Radhošť - Pustevny - Libušín - 20. 5. 2019
